Myšlenky psané klávesnicí..

30.05.2009 Jak jsem byla v Paříži

Ha! V archivu se mi objevil tento rozepsaný článek, a tak mě napadlo, proč ho nedokončit? Připomenu si alespoň loňské léto a budu se těšit ještě zase o něco víc na to letošní :-))))

25.07.2008 Já už tady snad nebudu..

Až tohle bude někdo číst, tak já už tady snad nebudu a neuvidím to :)

V tuhle dobu už bych měla být hezky ubytovaná, najezená a měla bych mít za sebou 7km prohlídku Paříže.

Čtvrtek, tedy den, kdy zároveň píšu tento příspěvek a zároveň den předodjezdní jsem trávila tak akorát v samém popobíhaní a taktéž to byl den děsně pracovní.

Ráno, místo abych vstala někdy po desáté, jelikož jsem pracovala od půl jedné, jsem vyhopla z postele už kolem osmé, tak akorát, abych se oblíkla, zkulturnila, nasadila čočky(mimochodem už jsem si je konečně pořídila, takže vidím!!!!) a vypadla směr město sehnat ještě něco málo na oblečení, vyměnit eura(samozřejmě jsem neměla dát na radu všech, že si je mám vyměnit na poslední chvíli, že. Páč kdybych to udělala podle sebe, mohle jsem je měnit za 23,20 a ne za 24,50 :-( ).

Stihla jsem to tip – ťop tak akorát do práce, kde jsem tvrdla do 21:00, dopsala poslední věci pro Šéfa, uzavřela poslední kontakt, poslala nějaké e.maily a hned se odebrala směr byt.

Momentálně je asi něco kolem půl dvanácté(vstávám ve 3:00am) a já mám konečně sbaleno, mezitím odbavuju mamčiny telefonáty a instrukce od ní pečlivě zaznamenávám samozřejmě :) Někdy se vyplatí mít maminku u státních orgánů, které pracují na letišti, neb kdyby něco, její kolegové jsou zburcovaní a vědí, že odlítám, tudíž kdyby něco, tak volám SOS. Ale snad nebude potřeba, však denodenně lítá tisíce lidí a taky to zvládají, ne?

Vidíte, jsem sama na sebe zvědavá, jak ten let přežiju. Poletím teprve podruhé v životě :)

Z práce mám za úkol tak akorát poslat pohled a přivézt sama sebe v pořádku(to je milé :-) ). Tak snad to tak i dopadne. Snad v Paříři nezjistím, že jsem doma nechala to a to a vlastně zapomněla tamto.

Důležité je, že mám občanku, letenku, mapu, eura a kartu, to snad bude stačit :-D

8.07.2008 Blíží se to!!

Co se blíží??

Paříž se mi blíží! Samozřejmě co jde, tak se postupem času pěkně kazí. Jediné, co snad vyšlo jsou ty levný letenky  Jinak děs a hrůza a to nepřeháním! Nuž, posuďte sami:

UBYTOVÁNÍ:

Měli jsme dobrý tip od kamaráda mé Spolucestovatelky. Však, kdo by nechtěl bydlet za 500/noc, že? Rezervačku jsem po dlouhých nesnázích s netem udělala a pěkně se těšila, až mi přijde potvrzení na mobil. Když 14 dní nešlo, bylo mi to divný a mrkla jsem do meilu. A tam? Ve spamu se krčil e-mail z hotelu, že se tedy omlouvají, že karta je ok, ale že zamezila přístup k zaplacení. Na spořitelně mi nikdo nedokázal říci rozumný důvod, proč to tak je. Kort, když jsem platila už takhle několik letenek a bylo to v pořádku

No nic. Rozhodlo se tedy, že první platbu uhradí Spolucestovatelka. Den na to mi přijde sms ve smyslu, že hotel je již v našem termínu plný.
Nu, co se dá dělat. Poohlížíme se po jiném. Najdeme také celkem levný, kousek pěšo od Eiffelovky, jenže spadne net, a když se to konečně načte, hotel je plně obsazen!
Takhle se to opakovalo asi 3x. Pak mi ruply nervy a vykašlala jsem se na to s myšlenkou, že prostě holt utratím peníze za nějaký drahý hotel, z kterého se následně nehnu a budu si ho užívat :-)

Dneska jsme to zkusily znova. Po 2 hodinách snažících se si rezervovat nově najitý hotel jsme opět rezignovaly a spaní je momentálně ve hvězdách

VÝLET

Je celkem těžké skloubit maniaka na historii jako jsem já a modernu Spolucestovatelku, ale na čem se shodneme obě je Disneyland, tam určitě vyrážíme! :-))) Jen ty jejich webovky se načítají hodinu, najít pořádné info představuje proklikávání a překládání(česky samozřejmě stránky nemají, tccc) spousty textů, chjo.

DOPRAVA

Možná mě někteří minulí návštěvníci tohoto města budete považovat za blbce, ale jak koukám do té jejich dopravy, tedy METRO a RER, jsem naprosto zmatená a v čárách se nevyznám. Největší obavy mám z toho, jestli se vůbec dostaneme z letiště k hotelu a naopak  A k tomu, že Disneyland leží někde 40 km za Paříží, musí se do další zóny a ještě RERkou se snad ani raději vyjadřovat nebudu.

POJIŠTĚNÍ

Jako správný strašpytel samozřejmě do zahraničí nevyrážím bez cestovního pojištění. I když by to mělo být jen na jeden den. Mnula jsem si ruce, jak si to udělám pěkně s předstihem. Využila jsem on-line.  Hm, tak pojistku jsem uzavřela, ale když jsem klikla platint on-line, celé to spadlo a všechny informace byly v háji – trochu mi to přípomíná mojí práci a náš systém


A poslední třešničkou? Práce!!

Měla jsem to hezky naplánované. Jelikož máme každý týden jinak směny. Tedy ranní nebo odpolední, vycházelo mi to, že když budu odlítat, tak den předem mám ranní, tedy vypadnu dřív z práce a stačím se vyspat. Přeci jen letíme v 6h ráno :) Vrátit jsem se měla hezky v úterý pozdě večer a ráno jít do práce odpoledne.

Jaké bylo mé nemilé překvapení, když jsem zjistila, že směny mám totálně překopaný, takže den před odjezdem trčím v práci do 21h a až přiletím, tak mě další den čeká ranní směna od osmi

Zatím se bohužel nenašel dobrodinec, který by si to se mnou vyměnil. Ale jestli si myslí, že si na tohle budu čerpat dovolenou, tak to se spletli, to raději počkám v práci než poletím a vyspím se, když doletím :))

Tak to je zatím vše.

Málem bych vlastně ještě zapomněla na mou šikovnost, když jsem před nedávnem sjižděla Vltavu. Jediný jez a já přišla o brýle. Takže jestli se mi nestačí vyrobit do dne odjezdu, jsem hezky nahraná a z Paříže budu mít tak maximálně rozmazanou šmouhu, ha! :)

5.06.2008 A jedu na výlet!!!

Ačkoliv trošku předbíhám, na výlet jedu – letím až 25.7.. Alébrž ale jelikož z toho mám radost teď, tak se pochlubím teď! :))

S kamarádkou už delší dobu plánujeme výlet do Paříže, nejlépe letecky. Dneska jsme tedy úspěšně objednaly a koupily letenky(dostatečně z předstihem, což se nám vyplatilo, neb tam i zpátky letíme za 2KČ + samozřejmě letištní poplatky, ale i tak je to super cena!) a za chvíli se ještě chystám zarezervovat bydlení.
Nemůžu se dočkat!!

Doma už máme průvodce po Paříži a taktéž dnes přibyl i jazykový průvodce – to aby jsem se dostaly aspoň z toho letiště :)

Postupně zatrháváme Versaille, Louvre, Disneyland(ano i tam se chystáme :)) ), samozřejmostí je Eiffelova věž.

Nojo, už aby byl červenec, nejlépe konec :)

A čím jsem nakonec pobavila mamušku? Inu, sdělila jsem jí, že chci taky projít pasovou kontrolou, načež mi řekla, že jak jistě vím, letím ze Shengenu do Shengenu, takže mám smůlu :( No nic, třeba budu podezřelá a nakonec mě stejně zkontrolují :))

27.05.2008 Taky dokážete být tak kreativní, když se Vám něco nechce? :)

V posledních dnech se ze mě stává dosti kreativní člověk, až se sama sobě divím! :)

Možná je to způsobeno tím, že se musím učit. Ne že by mě to nebavilo, to ani náhodou, spíš už mi to leze krkem :) A tak vymýšlím cokoliv, čím bych se zabavila a nemusela otevřít knížky. Zatím jsem v tom dost dobrá. Škoda jen, že příští pondělí, úterý a středu mám zkoušky a umím sotva třetinu :)

Minulý týden to bylo celkem fajn. Byla jsem po dlouhé době dlouho doma a z učení mě s radostí vysvobodila mamuška, když nechtěla chodit sama do města. O víkendu mě naprosto zdevastovala firemní akce, která se konala z pátku na sobotu v Solenici/u Orlíku/. Mimochodem, bylo to skvělé!! Akorát když se dívám na těch 300 fotek, přemýšlím, jestli jsem tam opravdu byla, protože něco z toho si vůbec nepamatuju, že se dělo. No nic.

A tenhle týden? Začlo to nedělí, to jsem si dala odpočinek po akci. V pondělí někdy ráno(zaspala jsem) odjela mamča na dovolenou a já si udělala s kočkou odpočinkový den s tím, že v úterý ráno vstanu v 8 a začnu se učit.
Plán se zkazil už když jsem vstala v 11h. Doteď jsem se na to nepodívala a stydím se.

Snad zítra? Doufejme, možná...

P.S. Aspoň jsem stihla mrknout na další díly Chirurgů!! Jediné pozitivum :)

Učení zdar!

4.05.2008 Nebaví mě vymýšlet nadpisy :)

Poslední týden nemůžu spát, respektive neumím usnout. Dokonce jsem to zkoušela tak, že jsem šla spát v devět, ale v jednu jsem se ještě stejně převalovala a přemýšlela, co jsem komu udělala.

Buď jsem přespaná anebo si tělo zvyklo na nespavý režim. Hlasuju teda pro to druhé.
Například ve čtvrtek na 1.Máje jsem byla bruslit. Přišla jsem unavená a padla rovnou do postele. V kolik jsem ale usla? V pět ráno!! A vzbudila mě v devět zpráva na qipu, zapomněla jsem vypnout zvuk :)

Taky jsem trávila víkend v práci, to mi taky na náladě nepřidalo, kort když mi byla psána zpráva, že se jde na brusle a hrát fotbal.

Proč taky pořád zmiňuju ty brusle. Minulý týden jsem se konečně dokopala ke koupi nových, neb na starých se již jezdit nedalo. Nutno uznat, že nové jezdí samy :)
Akorát mě štve, že se domů vracím kol deváté, takže se na ty brusle zas tak často nedostanu :/ Snad tenhle týden, měla bych dorážet tak v šest, maximálně v sedm, ale kdo ví, jaké zase bude počasí.

Nuž, buďme optimističtí, do blízké budoucnosti to bude opravdu potřeba, bude se měnit zase spousty věcí.
V momentální chvíli se těším na 14ti denní dovolenou, kterou pravda budu trávit nad učením, ale i tak, žádný telefon neuvidím 14 dní!! Holt degenerace z povolání začíná působit a já potřebuju trochu změnu :)
Další potěšující záležitost je ale firemní teambuilding, který nás čeká ke konci května. Unesou nás na dva dny, tak jsem zvědavá a neuvěřitelně se těším :)

Pak už mě čeká jen sjíždění Vltavy v červnu, a pak snad někdy srpen-září ta slíbená Paříž. Jinak práce, práce, práce..achjo :)


A perlička na konec? Musím se pochlubit cizím peřím:

Moje nejlepší kamarádka se dostala na letní Olympiádu, prošla soutěžemi a vybrali jí. Mám za ní neuvěřitelnou radost, neboť tohle se nestává každý den.
Momentálně už jí mám skoro měsíc v Šhanghaji a chystá se pomalu do Pekingu.

Tak snad jen hodně štěstí Naty a věř, že na Tebe myslíme každý den!!!!!!

26.03.2008 Nuž, zas je čas na nějaké to ublognutí..

Po delší odmlce jsem se rozhodla, že zase něco (ne)kloudného sepíšu, přeci jen, trochu mi to chybí :))

Přemýšlela jsem, o čem bych tak psala. Jak se mám? Koho to asi tak zajímá? Co dělám? Nu, pořád dokola: učím se, chodím do práce, trávím čas s přáteli a jezdím dom(teď celkem často).

Největší radost mám asi z převratu v naší rodině. Pravda, ze začátku jsem se cítila trochu vnitřně uražená, ale pak jsem nad tím mávla rukou. Mamča se totiž konečně usmířila s bráchou. Onemocněla, a tak spolu byli prakticky po celý měsíc v kuse sami doma. Po dvou letech slušná bilance. Holt jsem musela zmizet z bytu, aby se to konečně podařilo.
Hůř je, že bratřík teď odjel na 4 měsíce do Němec a mamča je doma s číčou. Co bude, až půjde do práce? Počáteční teorie je, že mamka bude jezdit domů o týdnu a já o víkendech.
Chlácholím se tím, že Tiggulce stačí naložit mističku masa a dva dny se o ní neví. Ještě že je to takový zlatíčko :)

Jak se žije v Praze?'
Nuž, suprově. Pravda, jsou dny, kdy bych nejraději všechno zabalila a odstěhovala se zpátky dom, ale pak to zase přejde a já si klepu na čelo, co mě to napadá.
Poslední dny není čas psát ani proto, že přijdu a padám na pusu, nejsem zvyklá být pořád někde v luftu a nemít pořádně volno :) Holt, jinak to nejde. Však už se brzy dočkám dovolené v Paříži - doufám :))

Taky do mé malé osobní rodinky přibyl nový člen: HPcompaq 6715s

Pravda, Týmovák z práce mojí volbu málem neudýchal. Chápu ho trochu, týden se se mnou pachtil a vybíral mi notebooka. Našel mi spousty variant a já si nakonec vybrala úplně přesný opak toho, co mi nabídnul jako perfektní. Ale já se s lesklou obrazovkou a Vistou prostě nemohla smířit :) Nuž, dvouměsíční putování za novým noťasem došlo konce – hurá!!

Jinak je tak nějak střídavě. Jsou dny, kdy se nezamračím a naopak jsou dny, (jako poslední tyhle dva) kdy je mi tak akorát do breku.
Jo, vztahy jsou složitý a kort ty na pracovišti :))

Nu a to je ve zkratce všechno.
Mám takový pocit, že se zase na chvíli odmlčím, začíná perné období učení, ale je tu zase něco nového, čehož jsem si všimla na blogu lorrain. Jedná se o tejdování :) Pořád jsem nechápala o co jde, no, teď už to vím a vypadá to dobře, hlavně taky pro vypouštění nevyřčených myšlenek ven.

Zkuste to taky! :)

8.02.2008 Žijeme zdravě!

Po 14ti dnech jsem zase hezky došupajdila dom. Vzala jsem si volno v práci, volno ve škole a měla teda v plánu odjet už ve středu. Nesměla bych však mít na čtvrtek zubaře, že :)
To teda taky musím napsat. Nutno konstatovat, že u zubaře jsem byla od ledna 2x a ani jednou jsem neplatila ten poplatek :) Je fakt, že jsem tam nechala teď 700,- a příští týden tam nechám bez stovky 3000,- (co může udělat jeden zánět, že :) ).

Zubař mě držel na křesle asi hodinu, navíc i když jsem byla objednaná na určitou hodinu, trvalo to další hodinu půl, tudíž mi ujely dva spoje dom, které jsem potřebovala chytnout, abych si vyřídila ještě něco na střední škole a taky koupila nějaké věci(bo dnes jdu plesat a nemám ještě punčocháče ani bižu!).

Jela jsem tedy později a když jsem vystupovala z kupé zjistila jsem, že hned vedle v kupíčku seděl sourozenec :) Zajímavá náhoda :) Na nádraží mě ještě k tomu vyzvedávala mamuša s autem, aby dcerunka nemusela táhnout tu big tašku do kopce :) Jak krásné, když se sejde celá rodinka na nádraží :)


Doma jako obvykle mňoukající kočka, sourozencovi věci v mém pokoji, načež mě pobavil větou, ehm, cituji:

"Jo Tery, kdyby si hledala svoje věci, co si měla hozený na posteli, tak jsou u mě v pokoji, hodil jsem je tam."

Na mojí otázku, proč jsou v jeho pokoji mi odpověděl: "No, ty taky vždycky všechny věci co najdeš, tak házíš ke mně, tak jsem to udělal taky."

No chápete to? Je tohle nějaká argumentující logika? Není! :) Je samozřejmé, že do jeho pokoje mu házím JEHO věci, které se válely u mě v pokoji :))


A abych se vrátila k tomu nadpisu ublognutí. Je to jen chvilkový nápad, který mě napadl asi před pěti minutami, to když jsem dávala číče kapsičku, ta pár kostek masa vyházela packou ven, načež se otočila, vlezla mi v pokoji na klín a snažila se mi ukořisti mojí bílou Activii! :) I ta kočka už žije zdravě :)
O tom, jak tak před půl hodinou lovila na balkoně zas někdy příště :))

27.01.2008 Mám nového společníka a jmenuje se Bacil!

Všimli jste si? Nová tapeta blogu :) Vykašlala jsem se na nějaké obr měnění a prostě si jen vybrala novou. Pravda, je trochu profláklá, ale z těch všech se mi líbí asi nejvíc.

Co nového? Inu, z pátku na sobotu na mě kdesi skočil bacil, podezřívám z toho hlavní nádraží v Praze, kde jsem se motala asi 10 minut, než jsem mezi bezdomovci, opilci, různými existencemi a ostatními našla prodejnu jízdenek.
Tip na večer: Nedoporočuju chodit na hlavní nádraží po osmé večer, zlatá Masaryčka!!!

17.01.2008 Někdy bývají období krušná...a bude hůř..

1.1.08 jsem oslavila půlrok v práci. Samozřejmě jsem si na to vzpomněla až včera, když dva moji kolegové slavili rok :)) Nevadí, zapili jsme to všichni :))

V práci se ledacos změnilo a stále mění. Nastávají krušnější časy a občas se vloudí i nějaká ta ponorka.
Když si vzpomenu na začátek, na tváři se mi vždycky vyloudí úsměv, především, když si vzpomenu na první den, kdy jsme se seznámili s naším trenérem. Musím konstatovat, že 14ti denní školení bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila/nepočítaje vánoční večírek, to bylo ještě lepší :)) /.

Momentálně je v práci taková chmurnější nálada, lidé jsou navztekaní a plno jich odchází. Někdy jejich chování nechápu a někdy si řeknu, že udělali dobře.
Mě práce baví. Chodím tam ráda a většinou si ani moc nestěžuju :) Teda teď jednu stížnost mám, neboť se budou dělat škatulata - batulata a máme se stěhovat jinam, aby jsme utužili vztahy mezi námi a zase se trošku víc seznámili s ostatními.
Dneska to bylo snad poprvé, co jsem se ozvala dosti protestně. Moje místo s profukující klimatizací mi prostě vyhovuje, zvykla jsem si, jsem spokojená a zaboha mi prostě nikdo nevysvětlí, že je to přeci úplně jedno, kde sedím, pro mě prostě není :) Mám tu svojí židličku pod sebou už půl roku. Udržuju si čistý stůl a skříňku mám coby propiskou dohodil, navíc ti dva, co jsou kolem mě, prostě bez nich by to nešlo. Vlevo je člověk, který mě vždycky rozesměje minimálně 10x za den a vpravo nadřízený, který pomůže v každé patálii. Tak sakra proč by se to mělo měnit? Dneska jsem se to snažila vysvětlit Šéfovi – nepodařilo se :( Stojí si za tím a já si zase stojím za tím svým. Štve mě to a neznám východisko.

13.01.2008 A tak zase něco cvakám..

Nějaký čas jsem nepsala. Pravda, asi by bylo i o čem, ale tak nějak nemám potřebu to prezentovat :) Chci si to nechat jen tak pro sebe, pěkně si to škudlit :) Někdy je to fajn :))

Mám se pořád dobře, možná že dokonce čím dál tím líp. Tudle, když jsem šla s kamarádem domů jsem přímo kypěla štěstím a sršela optimismem, byl ze mě teda dost znechucen :))))

Chtěla bych, aby tohle období nikdy neskončilo a ještě lépe, kéž by se odvíjelo tak, jak bych si přála, to by bylo ještě úplně nejlepčejší :))

A to je asi vše, co jsem chtěla napsat.
Vy, co se třeba nemáte úplně nejlíp, hlavu vzhůru, změní se to(taky jsem už nedoufala a hle!, je to tady :)) ).

Blíží se jaro a s ním i naše sourozenecká oblíbená pasáž z policejní akademie/té české tedy/

"Sluníčko svítí, ptáci zpívají, travička se zelená a támhle se někdo topí."
"Pomóóóóóóc, já neumím plavat!"
"Občane, co tu křičíte, my taky neumíme plavat a nekřičíme tady..!"

Nebo prostě tak nějak to je. Pobavilo? :)))

1.01.2008 Rok 2008 náležitě přivítán..

Musím říct, že jsem se na Silvestra moc netěšila. Za prvé po něm končí období volna a za druhé jsem musela zpět šupajdit do Prahy. Zjistila jsem totiž, že když jsem moc dlouho v Děčíně a trávím čas se svým zvířectvem, je pro mě pak celkem velká srdeční záležitost odjet zpět.

Nicméně jsem se 31/12 dobalila, hodila krosnu na záda a vyrazila směr vlak.
Oslava měla být chvíli doma, a pak se mělo pokračovat do klubu. To doma mi nevadilo, jen do toho klubu se mi moc nechtělo :)

Nakonec musím říct, že to opravdu nemělo chybu. Jak jedno, tak druhý. Dokonce jsem oslavila Silvestry dva, heč :) neb moje zlatíčka jsou trošku z jiné části Země, a tak jsme nejdřív oslavili jejich, a pak ten náš :))

Tak doufám, že jste si to všichni náramně užili, ten Nový rok 2008 přivítali s nadšením(i když nás moc pozitivních zpráv zatím nečeká) a moc vás nebolela hlava :))

V Novém roce Vám tedy přeji hodně štěstí, zdraví, spokojenosti, úspěchů a hlavně mnoho splněných či předsevzaných přání :))

Já osobně ho tedy vítala s hezku svatozáří na hlavě :))))

28.12.2007 Fotkárium

Takhle vypadáme normálně :))

Ale když se rozlobíme! :)


A kdo za to může?


Na hraní, na to nás užije :)


Trochu z jiného soudku :) Vyhlížíme doma po ránu sýkorky.


Taky se koukáme :)


A z úúplně jiného sudu :)) V pracovním procesu..

A dneska venku :) Koukám, že to vypadá, jak kdybych měla krátký vlasy :))))))))

Tak a takhle já operuju s foťákem :) Nehne se ode mě ve dne v noci. Co můžu, to vyfotím :))

27.12.2007 A je po..

Nu, jak jsem myslela, tak se i stalo :) Už je zase po a čeká nás to zase příští rok :) Dárky rozdány, cukroví, salát i řízky snědeny/kapr se u nás letos nevedl, neb já ho nejím a zbytek rodiny neměl chuť/ a navíc se to jaksi letos moc nestihlo.

Mamuša dorazila 23.12. kolem půlnoci a já 24.12. dopoledne. Takže salát se dělal ještě ten den a cukroví? Inu, objeli jsme příbuzný s dárky a cukroví se našlo habaděj :)
I přes to to bylo moc fajn.

Ježíšek mi splnil přání a donesl mi foťák, už jsem se bez něj cítila jak ryba bez vody :) V létě se totiž ten můj se mnou rozloučil a tedy půl roku nebylo čím fotit! Je jasné, že jsem toho hned zneužila a ještě týž den jsem otravovala život číče, když jsem jí fotila z různých úhlů a další den psovi, když jsem se jí snažila zachytit :))

No, doufám, že jste si to všichni užili, že se Vám vyplnila Vaše přání a že jste na Vánoce nezanevřeli :)))))))))

Teď už zbývá jen oslavit ten Nový rok.

No, můžete si sami povšimnout, jak se tvářila Ajuša, když jsem jí fotila. Nejenže jsem jí sebrala hračku, ale ještě jsem to naní zkoušela s povelama :))

Tiggulka taky zrovna nadšením nepřekypovala :))

A to jsou mé dva odalší blíbené dárky – myška na mobil a měšeček s penězi :) Hrozně se mi líbí totiž ten nápad sehnat mi samé kovové a takhle je umístit, jak za starých časů a hlavně žádný obálky! :)

22.12.2007 No a jsou tu zase!!

18.12.2007 Vánoční firemní večírek

Mám ho za sebou – BOHUŽEL! (Jinak na prázdná místa najeďte kurzorem, jsou tam odkazy :)), nějak se mi to nechce zobrazovat :)) ).

Teda řeknu vám, nikdy jsem se tolik nebavila jako tuhle ve čtvrtek. Bylo to prostě nejlepší, nejlepší, nejlepší!!! :)

Pro jistotu jsem si taky na to vzala 2 dny dovolenou, ačkoliv to je trochu přehnané, musela jsem si jí dovybrat a tohle byla zrovna ideální příležitost :))

Ráno jsem se tedy hezky vyspala, měla hodinový hovor s mamkou, a pak jsem se jala připravovat: Oblíknout, namalovat ksichtík, zbalit potřebné věci sebou a hurá na sraz na Vltavskou.
Týmová mě tam pobavila, když vyřkla něco ve smyslu, že mě málem nepoznala, že mě vidí poprvé namalovanou(a do práce se asi maluju neviditelně?) a taky, jelikož jsem si koupila nové botky s podpatkama, bylo potřeba je vyzkoušet, což mi div málem neodpustila(v tomhle jí trochu chápu, když má okolo 155 a já i bez podpatků 178cm :))) ).
Nicméně vyzvedli jsme ještě jednoho Týmováka a vyrazili směr Kačerov. Večírek se konal v hospodě u krále Václava a musím pochválit, až na všudypřítomné kůže zvířat je to tam opravdu moooc pěkné :)))

U silnice už nás po vystoupení z busu čekala cedulka s názvem naší firmy a šipečka. Došli jsme, tam nás uvaděč nakorigoval, zaregistrovali jsme se a dostali kartu na úkoly.
Jojo, měli jsme splnit úkoly. Než jsme se do nich pustili(konalo se to venku), skákli jsme ještě na svařáka, to aby jsme se na to jako připravili.
Dělali jsme spousty věcí: hádali, spojovali, házeli bačkorou, vyráběli svíčky, vyráběli vánoční ozdoby. No a když jsme všechno splnili, dostali jsme sladkou odměnu(u mě to znamenal obr balíček s raffaelem, ňami :))) ).

Samozřejmě při plnění úkolů jsme zvládli ještě tak dva svařáky a navíc grilované maso a opečené kaštany. Uvnitř nás pak čekal obr raut s bramborovým salátem, řízkama, kaprem, cukrovím, ovocem, jiným masem a hlavně pitím :))
Pití nás asi provázelo celý večer, mě osobně tedy především ten nadmíru dobrý svařák, měla jsem jich asi 8, pak už jsem způsobně pila jen džus a později mi myslím Šéf nalíval pořád dokola bílé víno :) Samozřejmě si to pamatuju, ale na večírku jsme se ocitli po šesté a okolo půl čtvrté jsme se pakovali pryč :))

Mezi tím vším pro nás byli vymyšlené soutěže, pak se konala volná zábava(především pití tequilly z pupíků nadřízených nemělo chybu) a taky se hooodně moc zpívalo(dokonce i hymnu jsme zapěli!) :))

No, domu jsem se dostala v doprovodu v půl šesté ráno. Na to, že jsem měla vstávat v sedm mi to bylo tak nějak úplně jedno. Právě totiž skončil jeden z opravdu úspěšných dní :))

A jen malilinko fotek. To byla první soutěž. Svázali nás a v rychlosti jsme museli zabalit pět tatranek(skončili jsme sice druhý, ale zase jsme měli nejkrásněji zabalený balíček :)) ). Víc fotek zatím bohužel není, čeká se na objednanou firmu, až je dodá :)))

P.S. – Všimněte si těch vánočních čepiček!! :)) Měla jsem jí na hlavě 10 hodin, nakonec jsem s ní i usla :))

5.12.2007 No šílený :)

Já vím, ta barva blogu :) Ale vyčkejte!! :))


No, víte že dnes bylo Čerta a Mikuláše? Ono teda podle kalendáře bylo Jitky, ale hlavním akterém jsou ti tři, nesmíme přeci diskriminovat Anděla, ne? :))

Hůř bylo, že já na to zapomněla. Naše vedení ve firmě ale evidentně NE! :))
Přišla jsem, viděla jsem a málem utekla.(Ne, takhle to nebylo).

Přišla jsem, viděla jsem a jen jsem zírala. Najednou se něco na mě přiřítilo ze zadu. To "něco" byl můj Šéf převlečený za čerta(další šok). O tom, že Mikuláš byl manager našeho prodejního oddělení, tedy Big Šéf se raději ani zmiňovat nebudu, ještě teď se z toho vzpamatovávám :)
Musela jsem tedy říct básničku(že jsem žádnou neuměla je vám doufám jasný, kort, když mě tak vyděsili a já si pomalu ani nevzpomněla, jak se jmenuju :)) ).
Naneštěstí mi pomohli všudypřítomné Recepční a jednu básničku mi vytiskli(šlo to ale blbě přečíst, a tak jsem ze sebe koktala něco ve smyslu "Mik, mik, miku, mik, Mikuláš."- naneštěstí mi tady vypomohl Šéf, který stál za mnou :)) ).

Za básničku jsem dostala dárky – adventní kalendář, velkou krabici vitaminu CETEBE a kapky do očí při únavě. No chápete? Tohle se opravdu nečekalo :)
Vůbec celé callcentrum bylo vzhůru nohama. Dostali jsme stromeček a soutěžíme o to, kdo na něj pověsí nejkrásnější ozdobu a navíc stávkuje jeden tým :))

Takže bylo veselo...

A já se pak taky málem válela smíchy po zemi. Šéf za mnou přišel, ať něco udělám, neochotně jsem souhlasila, ale budiž :) Pak nějak nevím o co šlo, ale on se jakoby naštval, uraženě odešel a křičel něco ve smyslu, že se odeberu tedy do jiného týmu, když mi stávající vedení nevyhovuje :) To mě rozesmálo ještě víc :)
Pak se přišel rozloučit, ale protože jsem zase cekla něco co se mu nelíbilo, už mě poslal..no však vy víte kam :) Což možná se budete divit ale ve mně vyvolalo další salvu smíchu. Proč? Inu, Šéf se dokonale ovládá, na všechno má odpověď a vždy vtipnou, samozřejmě v jeho prospěch :) Tentokrát nevěděl co říct a tak použil peprnou nadávku :)
No a od tý doby, když si na to vzpomenu se vždycky div neválím po té zemi :)))


Já vám nevím, ale po tom úterním zubaři se pořád směju. Asi mi ta zadělávka v zubu způsobuje nějakou chechtavou nemoc, bo fakt nevím už :)))))))))))))))))

4.12.2007 Příval štěstí

Blog je sice stále v rekonstrukci/sami se můžete přesvědčit, že ty barvy jsou šílený :))/, ale bohužel je málo času na jeho předělání a abych barvu přiznala, ona i ta chuť po pár minutách upadá :)
Navíc jsem zjistila, že ty věci, co jsem dřív s blogem uměla už zase neumím, a tak to zabírá dvakrát více času :)
A jak všichni víme, času je proklatě málo! :))

Inu, jak to myslím s tím přívalem štěstí? No, jednoduše :) Stačí na to jeden film, no fakt! :)
Ale tak začnu nějak od počátku, respektive od neděle, kterou jsem od rána trávila v práci. Směnu jsem měla od osmi, ale ještě v deset jsem zívala a nakazila tím Spolutýmovou, co seděla vedle mě :))

Po desáté dorazil Šéf, že si potřebuje něco dodělat, a nakonec ještě vymyslel hru, která nám zabrala část odpoledne/naštěstí, neb byla děsná nuda :)) /.
Taky mi sdělil jednu velmi, velmi nemilou věc, na kterou jsem tak trochu potřebovala čas, a tak jsem si řekla, že nejlepší na to bude procházka.
Vyprovodila jsem Šéfa na zastávku a vydala se brouzdat Prahou. Bylo půl osmé. Domů jsem dorazila v 22:45 totálně unavená, uchozená, ale tak nějak opravdu v pohodě :)

Pondělí bylo fajn. Na školu jsem se vykašlala tak nějak omluvila a vzbudila mě až v sedm příchozí spolubydlející. Naneštěstí za chvíli zase odešla a přišla až za dvě hodiny, takže jsem úspěšně spala až do devíti. Sice jsem byla stále jak praštěná, ale tak nějak jsem se pod jejím donucením zvedla a prostě se snažila vnímat, co říká :)

Na pondělek jsem se těšila, měla jsem jít se Spolutýmovou do kina na Kouzelnou romanci, i když bylo trochu namále, neb jsme se nemohly pořád domluvit :) Nakonec se šlo na Smíchov do Village a to je TO. To ten film ve mně vyvolal příliv štěstí. Nevím proč, jak, ale vyvolal. Snad to bylo tím, že to byla pohádka anebo taky tím, že tam hrál Patrick Dempsey :) Ale nee, spíš to bude tou atmosférou toho filmu. U něho se snad ani nic jinýho nedalo dělat než se na něj přiblble culit :)))))))


A tak to vzniklo. Od tý doby jsem vysmátá. Dokonce jsem byla i ráno, když jsem šla opět k zubaři :) I po něm a vůbec celý večer v práci! No úžasný! A to jsem ke všemu absolvovala včera tu samou procházku, jen ne už sama :) Ale domu jsem tentokrát dorazila ještě dýl a to v 00:25. Že se mi pak ráno nechtělo vstávat jistě pochopíte :))

No nic, tak jsem vám chtěla představit svůj příval štěstí, který mě teď potkal a doufejme, že zase rychle neopustí :))))))))))))))

30.11.2007 A blíží se to..

28.11.2007 Tak vypadám jak křeček :)

Nateklá tvář rozhodně do rána nesplaskla. Nic sice nebolelo, ale bylo to prostě divný :) Nezbývalo tedy, než zkusit sehnat zubaře a nějak to vyřešit.
Ještě před doktorem jsem však vyrazila do našeho ústavu(pěkně skrytá pod šálou :)) ) odevzdat seminární práci. Co myslíte? Profesor se neuráčil přijít! A jelikož už jsem fakt k tomu doktorovi musela, předala jsem seminárku spolužačce a vyrazila směr doktor.


Mám takový pocit, že asi když mě viděl, tak se nademnou slitoval. Přišla jsem totiž v době, kdy už byli pacienti jen na objednávku.
Zjistila jsem, že to je infekce, a tak umrtvit, rozříznout, ošeřit a zítra znova. Dostala jsem neschopenku a příkaz chladit.
S neschopenkou jsem se tedy vydala do práce a že jí jako předám Šéfovi. Ten se bohužel v tu chvíli nenacházel na svém místě, zřejmě se někde potuloval, a tak jsem aspoň popovídala se zbytkem týmu.
Když Šéfík dorazil, vyrazila jsem k němu mávajíc papírkem o mém stavu a on se jen chytil za hlavu a řekl: "Neeee." :))

Měl smůlu :) Když nakonec zjistil, co že mi to vlastně je(tvář totiž vypadá stejně otekle, jen možná ještě hůř a navíc jak je to umrtvený, tak je to jaksi nemoje :)) ) začal, ať mu něco hezkýho zazpívám. Načež jsem se ohradila a řekla mu, ať raději mlčí. Odpověděl mi na to, že on mlčí, protože čeká, až mu zazpívám.

Ke konci jsem doufala, že se z něj vyklubal gentleman, to když mi nabídl, že mě doprovodí na personální a vyřídí to za mě(mluvením).
Přišli jsme tam, on spustil, že mě jako vede, že je moje podpora, pak se obrátil: "Tak spusť." V tu chvíli jsem měla chuť ho kopnout.
Odevzdala jsem neschopenku(moje první v životě!), rozloučila se a Šéfík mě doprovodil ke dveřím, načež mi řekl, ať se jdu hezky uzdravovat a hlavně: "Žádný sladkosti." V tu chvíli jsem měla chuť kopnout ho podruhé. No nic :))) Prý si to nemohl odpustit :))


Vyrazila jsem tedy směr domov a od tý doby chladím. Tvář je pořád stejná, ale alespoň to nebolí. Zítra se uvidí, co bude dál :))


Jo a taky mi mamina dneska řekla velmi nemilou zprávu. Příliš mě nepotěšila, spíš vyděsila. Nějaký dement mi přiotrávil Ajušku. Naštěstí se mu to asi moc nepovedlo, protože je sice na dietě, ale bere prášky a prý to bude dobré.
Dokonce se to stalo už minulý týden, ale nikdo mi to jaksi nechtěl sdělit!

Tenhle měsíc je prostě fuj!